Jak na parkování u letiště Václava Havla?

Jestliže v mém životě existuje zážitek, který stojí opravdu za to, pak to je určitě parkování u letiště Václava Havla. Největší letiště v České republice je opravdu úžasné, a to nejenom co do počtu přistávajících a odlétajících letadel, což potvrzuje i tento článek. Velmi fascinující je i počet parkovacích míst, který se mi nechce ani odhadovat. Pokud by to však bylo několik tisíc, vůbec bych se tomu nedivil (Opravdu je parkování u letiště tak složité?). Můj zážitek se však netýká parkovišť, která jsou někdy od samotného letiště vzdálená i několik kilometrů, ale týká se přímo těch parkovišť, která vidíte jako první při odchodu z terminálů.

Co se mi vlastně přihodilo?

Zatímco v Brně můj zážitek s parkováním nebyl ničím výjimečný kromě toho, že jsem nemohl velmi dlouho najít žádné místo, v Praze to bylo poněkud jiné. Zde jsem měl problém s placením, za který si však můžu jenom a pouze já sám.

Parkování na letišti Václava Havla může být pro někoho oříšek, neboť je zde opravdu mnoho aut na poměrně malém prostoru. Pokud však máte nějaké zkušenosti z měst, pak vás tento fakt zaskočí určitě mnohem méně než řidiče z menších obcí, kde se tolik aut na jednom místě nevyskytuje. No každopádně, co se mi vlastně stalo?

Zaprvé jsem se musel na letiště nějakým způsobem vůbec dostat, což pro mě byl sám o sobě velký problém, a to hlavně vlivem mé nervozity, nikterak bohatých zkušeností a také špatné navigace. Ale co už, na letiště jsem se nějak dostal, a co teď? Jak to mám udělat s parkováním? Ti, kteří mají s tímto letištěm nějaké zkušenosti, pak určitě ví, že přímo na letišti je mnoho různých parkovišť, z nichž některá náleží přímo samotnému areálu letiště. Některá tato parkoviště nabízí možnost parkovat 15 minut zdarma, což není žádná novinka. Protože jsem však vezl na letiště své známé, se kterými jsem se chtěl rozloučit, tento časový limit mi nevyhovoval. K tomu se vybízelo parkování, kdy se počítá s delší dobou než 15 minut, ale zase mnohem kratší dobou než jeden den. Právě na tohle místo jsem zamířil. Parkování problém nebyl, místa bylo dost, času do odletu taky. Proto jsem auto zabezpečil a přesně tak, jak popisují i v letištních prospektech, jsem se šel s mými známými ještě rozloučit. Do odletu zbývala hodina, loučení bylo v plném proudu. Najednou zazněl signál, že se brána zavírá, proto následovala závěrečná gesta loučení a já byl najednou sám. V tomto okamžiku jsem mohl dělat, co jsem chtěl, neboť úkol jsem splnil a všechny jsem úspěšně dovedl až před letištní bránu. A pak přišla ta chyba…

Hlad je opravdu nepředvídatelný

Letiště nabízí poměrně mnoho různého občerstvení, proto jsem si řekl, proč bych si nemohl dát něco na jídlo ještě před odjezdem? Našel jsem si tedy restauraci, která nejvíce vyhovovala mým aktuálním chutím a s radostí jsem si objednal. Jenže první problém nastal už přitom, že na samotné jídlo jsem čekal asi půl hodiny. V tuto chvíli jsem si však problém stále neuvědomoval. Proto jsem netrpělivě vyčkal, následně jsem si pochutnal a byl dočasně spokojený. Pak následovala moje další vnitřní otázka: „Když už na tom letišti jsem, co kdybych si to tady prošel?“, což znamenalo další problém. Spokojeně jsem si prošel celé letiště, podíval se na letadla a pak jsem si uvědomil tu mou velkou chybu – parkování auta.

Přišel jsem o všechno?

Protože jsem neměl s letištěm v Praze zkušenosti, začal jsem přemýšlet o tom, jestli vůbec budu mít dostatek peněz na zaplacení stání mého vozu na parkovišti. Moje nejčernější myšlenky dokonce omílali scénář, kdy budu muset na parkoviště dočasně pracovat jako hlídač a podobné nesmysly.

Po tom, co jsem došel na parkoviště a šel zaplatit, jsem byl příjemně překvapený. Ačkoliv jsem dobu parkování poměrně dost přetáhnul, cena nebyla natolik vysoká, abych musel na letišti pracovat nebo si sjednávat rychlou půjčku. Tato moje historka dopadla dobře, respektive lépe, než jsem očekával. Příště si však dám na ten čas už raději pozor.